„Nikdy v minulosti se styl našeho života neměnil tak dynamicky, jak se mění dnes. Tomu se musí přizpůsobit i naše okolí a je zde stále větší tlak na recyklaci. Proto musíme stavět budovy, které nelze pouze lehce postavit, ale také lehce a účinně předělat nebo na konci jejich životního cyklu recyklovat. Dřevo a materiály na bázi dřeva těmto náročným požadavkům zcela vyhovují, a proto většina projektů zaměřených na trvalou udržitelnost kombinuje tyto materiály ve všech typech konstrukcí,“ uvedl Richard Slávik z Ústavu nauky o dřevě a dřevařských technologií, podle kterého je důležité uvědomovat si životní cyklus a konečnost výrobků.

Použití dřeva ve stavebnictví má v České republice i na Slovensku dlouhou tradici. „Byly doby, kdy šlo téměř o jediný stavební materiál, ale i období, kdy bylo použití dřeva v konstrukcích dokonce zakázáno. Zprůmyslnění a racionalizace stavebnictví v posledních dekádách minulého století upřednostňovala silikátové a syntetické materiály a dá se říct, že u většiny populace značně podkopala důvěru vůči materiálům na organické bázi. Až v novém tisíciletí, kdy stojíme před výzvami udržitelného stavitelství a hledáme, jak snížit energetickou náročnost budov a jejich uhlíkovou stopu, se dřevěné konstrukce a dřevostavby staly zajímavou alternativou,“ přiblížil Slávik. Proto se podle něj dřevo a stavby ze dřeva znovu dostaly do centra zájmu společnosti. V neposlední řadě k tomu přispěla i únava z tradičních materiálů a forem, kterými byli lidé obklopeni v minulém století.

V nosných konstrukcích v současnosti stále převládá použití smrkového dřeva, nicméně se už dlouho uvažuje o využití listnatého dřeva jako materiálu s vyšší odolností a stálostí. „Při pohledu do minulosti se určitě změnily rozměry dřevěných prvků. Něco je dáno tím, že dokážeme lépe porozumět namáhaní, ale také se staletími změnily dostupné rozměry dřevní suroviny a její kvalita. Lze asi říct, že v porovnáni s historií se takto efektivně navržené konstrukce určitě nedochovají tak dlouho, jak tomu je u konstrukcí historických staveb od starých mistrů, které přešly několika staletími,“ popsal vědec. V posledních desetiletích se dřevo také stále více lepí a účelově modifikuje, případně vyztužuje, čímž se rozšířily možnosti jeho využití. Dřevo je možné také v konstrukcích kombinovat se železobetonem nebo ocelí, díky čemuž vznikají nové hybridní konstrukce.  

Současné technologie umožňují využít přírodní materiál a zároveň vylepšit jeho přirozené vlastnosti. Další vývoj je podle Slávika těžké předpovídat, jelikož se situace neustále mění. „V budoucnu lze očekávat další technický vývoj, musí však přijít vhodný impuls ve společnosti, jako je například nedostatek nějakého materiálu nebo nový objev či technologie. Dřevěné stavby se také postupně dostávají i do výšky zejména ve formě skeletových staveb a panelů s křížem vrstveného dřeva. Tyto stavby bez problémů fungují v sousedních státech jako například Rakousku, Německu nebo ve Skandinávii. Dá se proto očekávat, že bude také u nás snaha držet krok v této oblasti s těmito vyspělými státy,“ nastínil Slávik.

Vědci z Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU se spojili s kolegy ze Stavební fakulty Žilinské univerzity v Žilině, kde se také dlouhodobě věnují oblasti navrhování a obnovy dřevěných konstrukcí a dřevostaveb. Oba regiony mají se dřevem své zkušenosti a obě instituce se dívají na dřevo a jeho použití v konstrukcích z rozdílných úhlů pohledu. Tyto oblasti se však vzájemně doplňují. Spolupráce je zaměřená na transfer znalostí mezi partnery a sdílení informací s odbornou veřejností. Vyvrcholením odborné spolupráce byla série odborných seminářů a workshopů pro širokou odbornou veřejnost v obou regionech i vydání společné publikace, která je volně dostupná na internetu.

Kontakt pro bližší informace: Ing. Richard Slávik, Ph.D., +420 778 771 017, richard.slavik@mendelu.cz, Ústav nauky o dřevě a dřevařských technologií, LDF MENDELU

Foto: Pixabay