„Význam osiky spočívá v tom, že podporuje ohromné množství rostlinných i živočišných druhů, které na ni závisí, proto považujeme osiku za vpravdě klíčový druh,“ uvedl Paul Rogers, ředitel Western Aspen Alliance na Utah State University a vedoucí autor projektu. „Existuje šest druhů osik a osikovců, jejichž společenstva pokrývají významnou část severní polokoule. Podobnosti těchto společenstev nám umožňují aplikaci kontinentální ochrany s enormními benefity pro světovou biodiverzitu,“ uvedl Rogers.

Оsikové lesy trpí v poslední době přímo i nepřímo lidskou činností. Jedná se o těžbu kvalitního dříví, pastvu zvěře i domácích zvířat, potlačování požárů, změnu ve využívání půdy a dolovací činnost a také sucho, které je důsledkem globálního oteplování. Velké množství druhů závisí na nedotčených osikových společenstvech, které prospívají nebo chřadnou. To stejné se děje se všemi rostlinami i živočichy, které na osikách závisí. Předchozí výzkum například demonstroval lokální hynutí ptáků, hmyzu, lišejníků a malých savců v poškozených osikových lesích. Na druhé straně, zdravý osikový les umožňuje život tisícům dalších druhů a formuje „ochrannou bublinu“ okolo mnoha zranitelných a ohrožených druhů najednou.

Čtrnáct předních specialistů na osiky z osmi zemí Severní Ameriky, Evropy a Asie nyní zpracovalo přehled vědeckých poznatků, informace o ohrožení a obnovných funkcích tohoto druhu lesa. Shromáždili a posoudili 200 publikovaných vědeckých článků přímo v terénu. Ve všech regionech vědci našli zdravou biodiverzitu podporovanou porosty osiky, rychlou kolonizaci přirozených i poškozených stanovišť osikou, jako např. opuštěných dolů a adaptabilitu v měnícím se prostředí. Nejdůležitější zprávou je, že sdílení poznatků mezi státy a kontinenty o klíčových široce rozšířených ekosystémech může podpořit efektivní, globální druhovou rozmanitost.

„Doufáme, že rozšíříme naše „rašící“ osikové konsorcium o více expertů, což ve výsledku povede ke kontinuálnímu zlepšování kvality vědy a managementu osikového lesa,“ uvedl Jan Šebesta z Mendelovy univerzity v Brně, spoluautor publikace. Osikové lesy podle vědců nejsou jediným potenciálním klíčovým společenstvem na Zemi. Dalšími jsou například pelyňkové stepi v Severní Americe a Eurasii, rozsáhlá tajga severní polokoule nebo blahovičníkové lesy v Austrálii.

Pozn.: Tisková zpráva vychází ze závěrů studie publikované zde.

Mapa s výskytem osiky: