ČNB tak využívá svůj hlavní nástroj měnové politiky, kterým je změna úrokových sazeb, aby dala trhům najevo, že s růstem cen nad dlouhodobý inflační cíl 2 % není spokojena. Přehřátý trh práce, vysoká jádrová inflace, příliš expanzivní fiskální politika, rostoucí ceny nemovitostí a energií i slabší kurz koruny tvoří společně faktory, které přiměly členy bankovní rady České národní banky otočit kormidlem měnové politiky.

Měnová politika ČNB je hledáním kompromisu mezi plněním inflačního cíle a podporou ekonomického růstu. Při zvyšování úrokových sazeb existuje vždy riziko, že nastartovaný ekonomický růst bude zbrzděn právě z důvodu „zdražení“ úvěrů. ČNB musí také brát ohled na politiku Evropské centrální banky. Příliš vysoký rozdíl v úrokových sazbách obou centrálních bank může mít negativní dopad na stabilitu české měny.

Čím je současná doba bezprecedentní z pohledu měnové politiky? Od krize eurozóny v letech 2008 – 2009 se úrokové sazby pohybovaly blízko nule. Centrální banky „pouštěly“ do ekonomiky velké objemy peněz? Vláda zvyšovala v reakci na pandemii COVID-19 své výdaje. Kombinace dlouhodobé politiky lehce dostupných peněz a velkorysých výdajů státu vede k obavě a růstu cenové hladiny.

ČNB tak nezbývá nic jiného než dát trhům jasný signál, že dlouhodobě vyšší inflaci než je její vlastní inflační cíl nechce dopustit. Je ovšem otázkou zda malá otevřená ekonomika zapojená do globálního obchodu a kapitálových toků může být ve své snaze úspěšná? Dokud se tedy inflace nevrátí zpět ke 2%, můžeme očekávat další zvyšování úrokových sazeb i na dalších zasedáních bankovní rady ČNB.

Autorem komentáře je profesor Lubor Lacina z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně

Kontakt pro bližší informace: prof. Ing. Lubor Lacina, Ph.D., lubor.lacina@mendelu.cz; tel.: 608 483 615, Ústav financí (PEF). Zakladatel a ředitel think tanku Mendelova evropského centra (mec.mendelu.cz)