S jakou vizí jste v roce 2019 šel do výběrového řízení?

Měl jsem vizi ukázat, jakými cestami obhospodařovat les do budoucna. Tím spíš v době, kdy klimatická změna ovlivňuje stav lesů víc, než jsme si mysleli, a školní lesní podnik by měl být průkopníkem v hledání nových cest v lesnictví. Druhá půlka té vize byla nějakým způsobem předefinovat poslání lesů vůči společnosti. To se totiž dramaticky změnilo. Před padesáti šedesáti lety platilo, že lidé v lese hledali hlavně dříví na otop, šli si nasbírat nějaké plody, maximálně se šli do lesa v klidu projít, ale dnes zde máme velké množství zájmových skupin, kdy každá z nich chce tak trochu les pro sebe. Musíme nyní skloubit obhospodařování lesa, jenž je navíc výukový, se zájmy těchto skupin, které jdou někdy proti sobě.

Co je „vývěsní tabulí“ podniku?

Rozhodně modely, které se tady uplatňují dlouhodobě, jako je například převod na les výběrný, který tady běží již 50 let. Za vývěsní tabuli bych ale dnes označil i ukázky hospodaření v lese nízkém a středním, dále ukázky modelu Dauerwald a po 25 letech jsme rozběhli v provozním režimu přírůstné hospodářství bukové i dubové, což u kolegů vzbuzuje velký zájem, a střídá se zde jedna exkurze za druhou. To se týká pěstebních modelů, co má ale podle mě obrovskou cenu, že je tady sto let univerzitní majetek, který má po tuto dobu nějaké zadání, jež se snaží naplnit. A sto let v lese, to je jedna generace lesa. Většina našich lesníků studovala v Brně a vnímá podnik právě z hlediska dlouhodobé stability a naplňování cílů, a to si myslím, že nemůžeme říct o žádném jiném lesním majetku v České republice.

Co byste doporučil lidem, kteří zarytě tvrdí, že k žádným výrazným změnám klimatu nedochází?

Aby si přečetli nějaký vědecký článek. K dispozici jsou možná už stovky seriózních publikací, které pracují s obrovskými datovými soubory a naprosto prokazatelně dokazují, že klimatická změna výrazně mění prostředí na planetě. A pokud by ani to někoho nepřesvědčilo, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nemám teď na mysli kůrovcovou kalamitu a věci s ní spojené, ale to, že v nižších polohách, kolem 300 metrů nad mořem, začaly prosychat bučiny. Zůstaneme-li v univerzitních lesích, bavíme se o jižní polovině ŠLP. Mysleli jsme si, že buk tady bude hlavní dřevinou. Teď mohu říct, s pravděpodobností blížící se jistotě, že tomu tak nebude.

Jako správci univerzitních lesů na klimatickou změnu již reagujete. Můžete pro čtenáře zahájené procesy zrekapitulovat? A zároveň se ptám, kde berete jistotu, že to máte dělat právě takto?

Vezmu to od konce. Lesnictví je obor, který v současnosti pracuje s nejvyšší mírou nejistoty ze všech vědních oborů. Dám příklad – po kalamitě obnovujeme les, který svůj výnos, ale i ostatní funkce, začne plnit až za desítky let, zjednodušeně za sto let. My ale navzdory modelům vůbec nevíme, co bude za sto let! Vidíme, jak se naplňují po 20 letech existence modelů jejich prognózy, ale přesto ta nejistota je obrovská. Proto, abychom minimalizovali, řekněme, rozpady ekosystémů, tak pracujeme s dvěma základními principy: pestrost lesa po stránce druhové skladby, s ohledem na stanovištní podmínky, a pestrost prostorové struktury lesa. Ta má tři podmnožiny: les musí být diferencovaný tloušťkově, výškově a zároveň je potřeba pamatovat na jemnou ploškovitost, tedy sofistikované smísení jednotlivých druhů dřevin a růstových fází lesních porostů. A to ještě stále není vše: musíme totiž, a v tom spočívá ta složitost, namíchat dřeviny s ohledem na kompetiční vztahy mezi nimi, tak aby se doplňovaly, a do budoucna nám poskytly kvalitní kmeny, tedy dříví. To už jsme jen krůček od sdružení Pro Silva Europa a jeho české pobočky Pro Silva Bohemica, jejímž jste desítky let hrdým členem. Základní filozofií sdružení je přírodě blízké hospodaření.

Z výukových a výzkumných důvodů aplikuje ŠLP Křtiny na svém území 23 modelů pěstování lesa. Tři plošně nejrozšířenější jsou:

Dauerwald – les trvale plně tvořivý. Jedná se o model kombinující prvky jednotlivě a skupinovitě výběrného hospodaření s prvky maloplošně podrostními, tzn. kombinující nepasečné a pasečné formy hospodaření.

Svahové podrostní hospodářství – v prudkých svazích se s ohledem na obtížný terén a náročnou technologickou obslužnost pracuje formou pruhových sečí s plným využitím přirozené obnovy.

Hodnotové přírůstné hospodaření v buku a dubu – je zaměřeno na co nejrychlejší dosažení cílové tloušťky ve vysoké kvalitě u cca 60–80 vybraných stromů na hektar. Porostní struktura je členitá s velkými korunami cílových stromů. Ty lépe odolají klimatickým výkyvům. Kombinuje podrostní formu obnovy (pasečný princip) s uplatněním výběrných principů při výběru a podpoře cílových stromů (nepasečný princip).

TEXT: Monika Pevná (plnou verzi rozhovoru najdete v časopisu Mendel Green)