Pracovníci Oddělení rybářství a hydrobiologie se například střídají ve dvanáctihodinových směnách včetně víkendů. Vodu v sádcích analyzuje ranní směna, ta večerní pak krmí ryby. Během karantény se naopak nezměnil chov křepelek, zajišťuje jej ale menší množství pracovníků. Křepelky je nutné třikrát týdně krmit, vědci denně zapisují a sbírají vejce. Zapomenout nesmí na čištění trusných pásů a desinfekci. „Již před začátkem karanténního období jsme zahájili obnovu hejna masného typu křepelek, a proto jsme museli zachovat původní plán, který zahrnoval průběžné vážení zvířat, prodej rodičovského hejna a zařazení mladé generace do chovu,“ říká Martina Pešanová Tesařová z Ústavu chovu a šlechtění zvířat.
Stranou nezůstává ani chov slepic, ve kterém aktuálně probíhají tři vědecké pokusy podpořené granty. První se zabývá retencí vápníku u nosnic, druhý strukturou krmných směsí, a třetí využitím moučných červů ve výživě zvířat. A jak vypadá harmonogram dne v péči o slepice? „Naše kroky každý den nejdříve směřují do šatny, kde si oblékáme pracovní oděv, aby byla dodržena hygiena a ke zvířatům se nedostal nějaký infekt z venkovního prostředí. Vážíme zbytky krmiva, které zvířata nesnědla a dovážíme jim do předem stanovené hmotnosti. Následně se sbírají vejce, sledujeme celkovou snášku za skupinu, nebo individuální dle charakteru daného pokusu,“ uvedla Andrea Roztočilová z Ústavu výživy zvířat a pícninářství. Odborníci váží všechna vejce. Jednou týdně dělají rozbory, kdy se měří pevnost vejce, délka, šířka vejce, výška bílku, barevné spektrum žloutku a jeho hmotnost. Následně se druhý den měří u vymytých skořápek hmotnost skořápky a její tloušťka. „Jednou týdně se odebírají nedožerky zvířat pro následnou separaci na sítech. Každý den se myjí podlahy. Dle potřeby mícháme nové krmné směsi a vyrábíme granule. Aktuálně vyrábíme 7 různých krmných směsí a z toho dvě ještě granulujeme,“ doplňuje Jakub Novotný.
Areál Mendelovy univerzity v Brně patří k velice moderním. Zejména jde o pavilon M, ve kterém jsou i skleníky. Vědci se zabývají například cizrnou, kterou vnímají jako rostlinu budoucnosti, protože vyžaduje teplejší klima a je velmi odolná vůči suchu. Vzhledem ke změně klimatu a postupnému oteplování i na území České republiky, by se právě cizrna mohla v budoucnu stát hojně pěstovanou plodinou i u nás. „Do skleníku docházím 4krát týdně, abych označila nově otevřené květy nebo odebrala lusky určitého stáří, je také třeba je pravidelně zalévat a hnojit,“ říká Veronika Sedláková, studentka doktorského studia Anatomie a fyziologie rostlin z Ústavu biologie rostlin.
Pracuje na své dizertační práci Vývoj a dormance semen cizrny. Dormance je pro vědce klíčový domestikační znak u luskovin, je řízena nepropustností osemení pro vodu, což souvisí s klíčením semen. Správné načasování klíčení je rozhodující okamžik života rostlin. Ve volné přírodě semena klíčí až po splnění určitých podmínek, oproti tomu semena plodin mají tendenci klíčit ihned, jakmile přijdou do styku s vodou. Sedláková se zabývá pěstováním kulturního a planého rodiče cizrny a jejich křížením vzniklé populace za řízených světelných a teplotních podmínek. Cílem je získání rostlinného materiálu pro další fyziologické, anatomické a molekulárně-biologické analýzy. Ty následně přispějí k poznání regulace vývoje semen a především osemení, jako pletiva zajišťujícího ochranu semene a správné načasování a uniformitu klíčení semen.