„Tradiční holosečné hospodaření ovlivňuje hnízdění jestřába lesního pravděpodobně výrazněji než obnovní management založený na menších nepravidelně rozmístěných holosečných prvcích nebo management využívající clonných sečí,“ vysvětluje Petr Čermák z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU. Zatímco holoseče totiž kácí stromy po celé ploše, clonné seče vytěží jen část stromů napříč celou plochou, díky čemuž nové stromky rostou pod ochranou staršího mateřského podrostu. Pro dravce se tak životní podmínky tolik nezmění.
Vědci sledovali v letech 2000 až 2018 sedm hnízdních okrsků jestřábů ve Chřibech. Taková studie doposud v podmínkách České republiky chyběla, i když výsledky obdobných výzkumů jsou v zahraničí známé už z celé řady zemí. Lokality pro tuto studii vybírali náhodně v závislosti na nalezených a následně obsazovaných hnízdech. Sledované okrsky se nacházely především na jihovýchodním okraji Chřibů. Jestřábi si běžně stavějí hnízda na nejvyšších stromech, což ve všech případech byly modříny. Za úspěšné obsazení okrsku považovali vědci oblast, ve které si jestřábí pár postavil hnízdo a začal sedět na snůšce.
K opuštění hnízda po těžbě došlo na třech ze sedmi sledovaných lokalit, jedna z nich byla dokonce opuštěna dvakrát. Rozhodujícím faktorem byla pro dravce vzdálenost kácení od hnízda, těžba bližší než 80 metrů hnízdění jestřábů jednoznačně narušovala. V případě větší plochy kácení, kdy na sebe několik mýtin navazuje, by pak mohla být limitující již vzdálenost přibližně 120 metrů. Důvodů, proč těžba v bezprostřední blízkosti hnízda vede jestřáby k opuštění lokality, je několik. Kromě samotného přímého rušivého vlivu těžby, dochází také ke změně mikroklimatických podmínek nebo ke zvýšenému riziku napadení mláďat predátory, jelikož hnízda jsou pro ně lépe viditelná.
„Možností, jak zabránit negativním dopadům těžby na hnízdění jestřábů, je vytvoření ochranného pásma kolem hnízda, kde by byla těžba odložena či vůbec nerealizována. Na základě naší případové studie lze předpokládat, že v podmínkách Chřibů by mohlo stačit ochranné pásmo o velikosti tří hektarů, tedy asi 100 metrů kolem hnízda,“ uvádí Martin Tomešek, druhý z autorů studie.
Kromě vzdálenosti těžby od hnízda může hrát důležitou roli také vysoká míra fragmentace území, tedy podíl kácené plochy z celkové rozlohy hnízdního okrsku, nebo stáří lesních porostů – ve starších porostech mají totiž dravci větší tendence zůstávat. Významnou roli hraje také načasování těžebního zásahu, nežádoucí je zejména jeho provedení v průběhu samotného hnízdění.
Jestřáb lesní je stejně jako ostatní dravci teritoriálním druhem. V evropských podmínkách se jedná o vrcholového predátora obývajícího především lesy, i když dokáže využít i příměstské lesy nebo parky, kde se nachází vhodné stromy k hnízdění a dostatek potravy. Vzhledem ke způsobu života je pro jeho přítomnost důležitá druhová skladba a struktura lesního porostu, který by měl být vysoký, starší a s dostatkem podrostu, což nabízí pro tohoto dravce ideální lovecké podmínky.
Kontakt pro bližší informace: Ing. Martin Tomešek, Ústav ochrany lesů a myslivosti (LDF), tel. 725 137 648, martin.tomesek@seznam.cz, doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D., petr.cermak@mendelu.cz, tel. 545 134 119.
Celý článek „Vliv obnovní těžby lesních porostů ve Chřibech na obsazenost hnízdních okrsků jestřába lesního“ je ke stažení na webu VÚLHM zde.