Mapa vychází z prokázaných případů rozmnožování vlka, doložených fotopastmi nebo genetickou analýzou, případně z opakovaných věrohodných nálezů stopních drah a trusu, z nichž bylo možné přítomnost teritoria potvrdit. V mapě nejsou zahrnuty údaje o nahodilém pozorování samostatných vlků, jejichž dočasný výskyt nelze vzhledem k vysoké mobilitě druhu vyloučit na většině území ČR. I tato data je potřebné vyhodnocovat, pro stanovení počtu osídlených teritorií však nejsou relevantní.
Údaje se vztahují k takzvanému vlčímu roku 2018/2019, což zahrnuje období od května 2018 do konce dubna 2019, které lépe odpovídá rozmnožovacímu cyklu vlků než kalendářní rok: vlčata se totiž většinou rodí v dubnu.
Nejčastěji se do Česka dostávají vlci ze severu – ze středoevropské nížinné populace, jejíž centrum je v západním Polsku a v Německu. Na Moravu a do Slezska se zatím šíří vlci ze slovenských a polských Karpat, tam se oproti předchozímu roku zvýšil počet teritorií dvojnásobně, ze dvou na čtyři. Podrobnější informace k jednotlivým smečkám jsou k dispozici na www.mapa.selmy.cz, podrobnosti k česko-saskému pohraničí je možno nalézt na stránkách projektu OWAD.
Miroslav Kutal, akademický pracovník Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí DUHA, situaci komentuje: „Aktuální trend návratu vlků, který v České republice v posledních letech pozorujeme, přetrvává a kopíruje situaci v dalších evropských zemích. Vlci se dnes vyskytují ve všech větších státech na evropské pevnině. Například do Dánska, Nizozemí nebo Belgie přišli vlci také ze středoevropské nížinné populace z Polska a Německa stejně jako k nám.“
Pavel Hulva, akademický pracovník Univerzity Karlovy, zodpovědný za genetický monitoring vlka, situaci komentuje: „V posledních letech jsme s kolegy i studenty věnovali mnoho úsilí vytvoření integrovaného systému, který umožňuje kombinovat data z terénu i laboratoře od nás i ze sousedních států a získat tak přesnější představu o procesech, které v populacích vlka probíhají. Můžeme také lépe studovat vliv tohoto klíčového druhu na regeneraci poškozených ekosystémů Antropocénu.“
Aleš Vorel, akademický pracovník České zemědělské univerzity v Praze, vedoucí česko-saského projektu OWAD, doplňuje: „Z rozložení teritorií je evidentní, že vlci osídlují hlavně odlehlejší oblasti českého pohraničí. Zejména v hornatých a lesnatých oblastech lze očekávat, vznik dalších teritorií i v příštích letech. Dominantním zdrojem dalších vlků bude stále středoevropská nížinná populace, ze Saska a Polska se tak budou šířit další jedinci na naše území. Vzhledem k vysoké mobilitě tohoto velkého savce a většímu počtu jedinců na našem území lze očekávat také více případů pozorování jednotlivých migrujících zvířat nebo případů kolizí s vozidly.“
František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, k tomu dodává: „Vlk se postupně šíří do nových oblastí a na nezabezpečených stádech hospodářských zvířat může způsobovat škody. Proto jsme připravili Program péče o vlka, jehož cílem je nastavit taková opatření v krajině, která budou tyto škody a konflikty minimalizovat. Jeho součástí je např. zjednodušení systému vyplácení náhrad škod a zahrnutí dalších nákladů, dále také dostupná finanční podpora na zajištění preventivních opatření. Ty totiž mohou útokům vlků výrazně zabránit.“
Poznámky:
[1] Do Česka zasahuje 16 vlčích teritorií
Kontakty:
Miroslav Kutal, expert na velké šelmy Hnutí DUHA a akademický pracovník Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně: 728 832 889, miroslav.kutal@hnutiduha.cz
Pavel Hulva, molekulární ekolog a akademický pracovník Karlovy Univerzity: 608 676877, hulva@natur.cuni.cz
Aleš Vorel, ČZU & OWAD, vorel@fzp.czu.cz, 605281401
Karolína Šůlová, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, karolina.sulova@nature.cz, 724 102 406
Příloha: Mapa osídlených vlčích teritorií v ČR v roce 2018/2019
