Na počátku aktuální dendrochronologické řady byl výběr dubu jako nejvhodnějšího stromu. „V archeologickém materiálu je hrozně moc dubu, jde o trvanlivé dřevo. Dub je trvanlivý ve styku se zemí, ideální pro vodní stavby, přístavní zařízení, piloty mostů, základové rošty pod věžemi, studnami. Používal se i pro drtivé množství českých zvonových stolic na kostelích,“ uvedl Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě Mendelovy univerzity v Brně.
Vědci začali s tím, že v lesích odebrali vzorky ze zhruba stovky dubů a získali letokruhy za posledních 250 let. Databázi živých stromů pak porovnávali a kombinovali se vzorky ze zvonových stolic kostelů, historických domů, ale také s archeologickými dřevěnými nálezy a subfosilními dubovými kmeny a tím vytvářeli chronologickou řadu dál do minulosti. „Postupným napojováním letokruhových sekvencí z historických konstrukcí, archeologických vykopávek a subfosilního dřeva se nám podařilo vytvořit chronologii bez přerušení až do roku 133 před naším letopočtem. Vznikla tak ucelená řada, kterou má jen několik států v Evropě,“ uvedl Rybníček.
Vědci díky přesné chronologické řadě datují s přesností na rok historické dřevěné konstrukce, jako jsou krovy na kostelích, zámcích, hradech a archeologické vykopávky pro památkáře a různé archeologické společnosti. „Interpretaci už řeší archeologové. My určíme rok, kdy byly stromy pokáceny. Většinou to odpovídá i roku, kdy bylo dřevo použito na stavbu dané konstrukce,“ uvedl Rybníček.
Vědci nyní chtějí prodloužit nepřetržitou chronologii dubových letokruhů minimálně o dalších tisíc let. Mezi roky 133 před naším letopočtem a obdobím kolem roku 5000 před naším letopočtem mají totiž několik mezer. Nový projekt, který podpořila Grantová agentura České republiky, je na tři roky. Vědci z Brna dostávají na stůl ale i ještě starší přírůstky z bádání archeologů v terénu. Příkladem jsou vykopávky studní prvních zemědělců z neolitu z roku 2016 z moravského Uničova a české Velimi, kde archeologové vykopali základ studny z vykotlaného lipového kmenu, který byl zajištěný pomocí do čtverce zatlučených čtyř dubových kůlů. Naopak konstrukce uničovské studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky pod úhlem 90 stupňů, a do nich byla zapuštěna prkna.
Podle Rybníčka je podobná konstrukce u tak staré stavby v Evropě unikátní už vzhledem k tomu, že zemědělci měli k dispozici pouze kamenné nástroje. „Přesto dokázali krásně opracovat povrch. Byli to v podstatě velice precizní tesaři. Dřevo brali z místa, kde žili. Byl tam smíšený les a stromy různého stáří od 20 do více než 250 let. Díky tomuto výzkumu prodloužíme naši chronologii o dalších 300 let a dostaneme se někam do roku 5450 před naším letopočtem,“ uvedl Rybníček s tím, že vykopané studny jsou nejstarším archeologickým objektem dendrochronologicky datovaným na území ČR. Předtím tento primát držely nálezy z jednoho z nejstarších keltských hradišť na území Čech. Konkrétně šlo o lokalitu Vladař ze 7. století př. n. l. Vůbec nejstarší kus dřeva, který měli brněnští vědci na stole je ale nález dubového kmenu z jedné štěrkovny z povodí Labe, datovaný radiouhlíkovou metodou do období 8236-7935 př. n. l.
Kontakt pro bližší informace: doc. Ing. Michal Rybníček, Ph.D., tel. 604 279 870, michal.rybnicek@mendelu.cz, Ústav nauky o dřevě (LDF)