Nepůvodní druhy organizmů šířící se na našem území vzbuzují oprávněný zájem vědců. „Před 15 lety byl v České republice objeven kůrovec ořešákový (Dryocoetes himalayensis) pocházející z Asie. Tento druh se v Česku šíří především v nížinách a podílí se na chřadnutí ořešáku černého i ořešáku královského. Již před lety si vědci současně všimli, že v okolí chodbiček, které kůrovec vytváří v kůře stromů, dochází k tvorbě tmavých nekróz a z povrchu kůry roní tmavá tekutina. Z takto napadeného dřeva jsme izolovali houbu rodu ofiostoma (Ophiostoma), kterou nebylo možné zařadit k žádnému dosud známému druhu,“ uvedl k problematice Jiří Foit.
Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky (AV ČR), odborník na tuto skupinu vřeckovýtrusých hub, potvrdil, že se jedná o nový druh pro vědu, který byl nyní formálně popsán a pojmenován ofiostoma ořešáková (Ophiostoma juglandis).
Houby rodu Ophiostoma působí takzvané tracheomykózní onemocnění dřevin, tedy prosychání koruny spojené s vadnutím a žloutnutím listů. Známá je např. grafióza jilmu (Ophiostoma novo-ulmi), která v Evropě již více než sto let populace jilmů decimuje. „Na rozdíl od stopkovýtrusých hub, například chorošovitých, nevytvářejí tyto houby okem viditelné plodnice, takže nejsou nápadné. Napadený strom se projevuje prosycháním a na kmeni, v okolí otvorů vytvořených kůrovcem, se tvoří tmavé nekrózy, které tato houba způsobuje. Vzhledem ke společnému výskytu brouka i houby je obtížné jednoznačně určit, který z obou organizmů je bezprostřední příčinou zhoršení zdravotního stavu dřeviny. Pravděpodobně se jedná o jejich souběžné působení,“ přiblížil problematické patogeny Michal Tomšovský, jeden ze spoluautorů studie.
Vědci z LDF MENDELU a Mikrobiologického ústavu AV ČR potvrdili, že ofiostoma ořešáková je aktivně šířena pomocí kůrovce, který přenáší výtrusy houby na svém těle v drobných jamkách nacházejících se na jeho krovkách. Inokulační testy prokázaly jednak, že houba působí poškození živého kmene stromu i bez přítomnosti kůrovce, a jednak citlivost na houbovou infekci jak u ořešáku královského, tak u ořešáku černého.
Oba druhy ořešáků jsou sice v České republice nepůvodní, ale patří mezi významné dřeviny. „Ořešák královský rostoucí většinou ve volné krajině, zahradách a sadech vyniká svými plody. Jeho nutričně bohaté vlašské ořechy jsou všeobecně oblíbené a široce uplatnitelné v potravinářství. Naproti tomu ořešák černý pěstovaný v nížinných lesích je ceněný především pro své velmi kvalitní a dekorativní dřevo. Proto je třeba zdravotnímu stavu těchto dřevin věnovat náležitou pozornost,“ uzavřel téma Josef Kašák.
Studii, která přináší cenná zjištění pro detekci patogenu, uveřejnil mezinárodní vědecký časopis Journal of Plant Pathology. Nové poznatky využije odborná rostlinolékařská veřejnost, v České republice především Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.
Kontakt pro více informací: prof. RNDr. Michal Tomšovský, Ph.D., +420 545 134 115, michal.tomsovsky@mendelu.cz, Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MENDELU
Za tým LDF Mendelu se na výzkumu dále podíleli doc. Ing. Jiří Foit, Ph.D., Mgr. Josef Kašák, Ph.D., Ing. Tomáš Májek a Ivan Milenković, Ph.D. z Ústavu ochrany lesů a myslivosti.
Foto: Blučina – Tmavé nekrózy dřeva obklopující chodbičky kůrovce ořešákového (Josef Kašák)