Výzkumný tým, který se zabývá plýtváním potravinami, se však nesoustředí jen na Mendelovu univerzitu, problém řeší na více frontách. „Zabýváme se nejen plýtváním potravinami v hromadném stravování, zajímá nás také, kolik potravin vyplýtvají běžné domácností. Brzy například bude startovat projekt, v rámci kterého bude v konkrétním okresním městě vážen a tříděn komunální odpad a bude vyčíslen podíl potravinové složky tohoto odpadu. Dále v rámci našeho výzkumného týmu právě nyní vyhodnocujeme deníky lidí ze 100 domácností, kde se po dobu jednoho měsíce vážilo a zapisovalo, kolik a jaké potraviny vyhodili,“ uvedla členka výzkumného týmu projektu Lea Kubíčková.
Na Provozně ekonomické fakultě se tomuto problému věnují již více než rok. Vloni měl velký úspěch mezi zúčastněnými kulatý stůl, kam pozvali odborníky z akademické sféry, zemědělce, zúčastnili se ho také zástupci hromadného stravování i zástupci neziskových organizací (Zachraňte jídlo, Potravinová banka). „A právě u tohoto kulatého stolu vznikla myšlenka, že bychom mohli začít řešit plýtvání „u sebe“ – tzn. zaměřit se na studenty a plýtvání v menze. Mladá generace je zajímavým vzorkem ke zkoumání, protože jsou mladí, bez mnoha zažitých stereotypů, a tím, že jsou to vysokoškolští studenti, předpokládáme, že jsou vzdělaní a inteligentní. Studie ze zahraničí naznačují, že tato mladá generace je vnímavá k dopadům na životní prostředí a ochotná měnit stereotypy,“ vysvětlila Lea Kubíčková.
Plýtvání potravinami je globální problém. I kvůli rostoucímu počtu obyvatel na planetě je nutné pokusit se snížit na minimum současnou jednu třetinu až polovinu potravin, která je vyplýtvána nebo ztracena během cesty ke konzumaci v dodavatelsko-odběratelském řetězci. OSN má jeden se svých Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) redukci plýtvání potravinami a akcentuje kromě ekonomického dopadu plýtvání potravinami i sociální a environmentální dopady tohoto jevu. Na světě v současnosti každý devátý člověk trpí podvýživou, a navíc s přibývajícím potravinovým odpadem na skládkách roste i emise skleníkových plynů do ovzduší (OSN, 2016). Je to téma, které zajímá celý svět, redukce plýtvání potravinami je i jeden z cílů EU. Nicméně celosvětově chybí přesná data o plýtvání potravinami v jednotlivých státech EU a právě od těchto čísel by se následně mělo odvíjet snižování plýtvání potravinami o 50 %, jak si Evropská unie do roku 2030 předsevzala (Evropský parlament, 2017). Tento problém v souvislosti s diskusemi o udržitelnosti a životním prostředím je považován za společensky významný.
Dle statistik v Evropě a v Americe nejvíce vyplýtvá koncový spotřebitel. Každý obyvatel Evropy a Severní Ameriky dle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) vyplýtvá průměrně 95-115 kg potravin za rok, zatímco africká a asijská populace plýtvá potravinami mnohem méně, mezi 6-11 kg za rok na osobu (FAO, 2011). Alarmujícímu stavu nasvědčuje i fakt, že v roce 2012 došlo k vyhození více než 88 milionů tun potravin v celé Evropě. Náklady spojené s takovým množstvím potravin jsou 143 miliard euro a na jednoho obyvatele připadá více než 173 kilogramů vyplýtvaných potravin za rok. Tato potravinová ztráta či odpad představují 20 % celkové produkce potravin. Čísla vyplynula ze zprávy Estimate of European food waste levels z roku 2016, jež vycházela z dat sesbíraných během roku 2012, (EU REFRESH, 2015).
Právě na koncové spotřebitele se tedy výzkumný tým Provozně ekonomické fakulty primárně zaměřuje. „U spotřebitelů v oblasti plýtvání jídlem se patrně projevuje tzv. omezená racionalita, kdy se chování lidí zdá neracionální – jdou do menzy, koupí si jídlo za určitý obnos a pak pětinu jídla vyhodí, a nikomu to nepřipadá divné. Ale kdyby šli do obchodu a koupili si balení 5 párů ponožek a jeden pár po příchodu domů vyhodili, tak se nad tím všichni pozastavíme,“ říká Lea Kubíčková.
Nosná myšlenka projektu je, že lidé si plýtvání neuvědomují a ani netuší, kolik jídla vyplýtvají a kolik peněz takto vyhodí. Je pro ně náročné tyto informace zjistit. Výzkumníci předpokládají, že pokud by lidé tyto informace měli, své chování by mohli změnit. Je tedy třeba ukázat realitu plýtvání se všemi ekonomickými a environmentálními dopady.
„Na základě našeho experimentu chceme ověřit, zda informační kampaň může ovlivnit chování spotřebitelů. Pokud jsou tito mladí lidé citliví na intervenci a změní své chování, je možné tento fakt začít opatrně zobecňovat a snažit se využít k tomu, že člověka je možno namotivovat ke změně svých zvyků dobrovolně (např. touha zachránit planetu, společenská zodpovědnost apod.) není tak nutné se uchylovat k metodám „biče“, tzn. hrozit nějakými restrikcemi, daněmi apod. aby se chování spotřebitelů změnilo,“ dodal člen výzkumného týmu Vladimír Hajko.
Kontakt pro bližší informace: doc. Ing. Lea Kubíčková, Ph.D., tel.: 739 348 950, vedoucí Ústavu marketingu a obchodu (PEF).