V minulosti byla osika mnohem rozšířenější. Tento stav se ale změnil vlivem komerčně zaměřeného lesního hospodaření, které upřednostňovalo druhově a strukturně unifikované porosty. Pro lepší pochopení historických souvislostí týkajících se výskytu osik a jejich prostorových, stanovištních, nároků vědci analyzovali více než čtyři miliony lesních porostů, porostních skupin, na celém území České republiky. Využili při tom stávající údaje o velikosti daných lesních majetků, typu plánování a o kategorizaci lesů s přiřazenou intenzitou managementu. „Z průzkumu vyplynulo, že výskyt osiky je statisticky významně spjat s velikostí lesního majetku a kategorií lesa, tedy s typem a intenzitou hospodaření. Z hlediska stanovištních nároků, které označujeme jako realized niche zahrnující produkční a zároveň ekologické optimum, jsme posuzovali i ekologické vlastnosti stanoviště vycházející z lesnické typologie, což je jedním z významných výsledků studie,“ vysvětlil její hlavní autor Antonín Kusbach.

Odborníci při analýze vycházeli nejen z historických terénních měření, tedy z dat lesních hospodářských plánů, ale využili i moderní metodu dálkového průzkumu Země a sofistikované analytické techniky.

Osikové systémy jsou schopné rychlé regenerace a kolonizování nových stanovišť, což ukazuje na jejich odolnost vůči disturbancím, jako je požár, nemoci, napadení hmyzem či větrné smrště, se kterými scénáře odborníků v souvislosti s klimatickou změnou počítají. „Někdy se říká, že v Severní Americe můžete jít od pobřeží k pobřeží a nikdy neopustíte stín osik. Možná to není tak docela pravda, ale vypovídá to o flexibilitě a přizpůsobivosti této dřeviny. Ukazuje to na velký potenciál, který osika má,“ řekl spoluautor studie Paul C. Rogers z Western Aspen Alliance, Ecology Center and Department of Environment and Society na Utah State University.

Myšlenku o perspektivní budoucnosti osik v Evropě podporují i terénní pozorování. „Z nich vyplývá, že si osika po rozsáhlém úbytku smrku ztepilého v důsledku kůrovcových kalamit přirozeně našla cestu do středoevropských lesů. Myslím si, že je to dáno i tím, že lesnická praxe se na roli pionýrských dřevin, kromě osiky se jedná především o břízu, dívá jinak než před léty, kdy je velmi důsledně z porostů eliminovala. Díky svým velmi dobrým regeneračním schopnostem osika v porostech prospívá a může se stát jednou z přípravných dřevin ve vícefázové přirozené obnově lesů,“ shrnul téma Kusbach.

Výsledky studie publikoval odborný časopis PLOS ONE.

Kontakt pro bližší informace: Ing. Antonín Kusbach, Ph.D., Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, +420 545 134 557, antonin.kusbach@mendelu.cz

Na fotografii: Topol osika přirozeně osídluje okraje lesů, narušené lokality jako jsou opuštěné lomy, pískovny, brownfieldy, a především se rychle šíří do sousedních luk, které nikdo nekosí. Osika je často netvárná a dříví nekvalitní. Proto o ni není v současnosti komerční zájem. Zvyšuje se zájem o její ekologický přínos jako přípravné pionýrské dřeviny. (Foto: A. Kusbach)