Riziko střetu s divokou zvěří při seči se týká převážně mláďat spárkaté, srstnaté a pernaté zvěře. Když se stroj přiblíží, dospělec uteče a mládě se na místě přikrčí, tudíž nejde vidět. „Pořizujeme senzorickou lištu na žací stroje na sečení pícnin, tedy vojtěšky nebo trávy, která odhalí zvíře v porostu a dá zpětnou vazbu řidiči traktoru, že se před ním něco nachází. Senzor stroj přímo zastaví, lištu přizvedne, nebo dá akustický či optický signál řidiči, který může zvíře odnést a jet dál,“ popsal Jakub Doležal, ředitel Školního zemědělského podniku Žabčice.
Do loňského roku v Žabčicích detekovali divokou zvěř pouze ve spolupráci s myslivci. „Máme ohlašovací povinnost v rámci honitby. Když chceme zahájit seč, je potřeba ji oznámit s dostatečným předstihem, myslivci daný pozemek projdou, zvěř vytlačí a my následně můžeme s traktorem do porostu vjet. Případně od nich máme zpětnou vazbu, že ještě mláďata v porostech nejsou, což bývá časté při prvních sečích vojtěšek. S těmi začínáme opravdu brzy,“ přiblížil Doležal. Ztráty byly loni v řádech jednotek, letos jím chtějí zemědělci předejít v maximální možné míře.
Od letoška využívají zaměstnanci podniku ve spolupráci s univerzitou k mapování terénu i dron. „Bezpilotní letouny každé ráno prolétnou nad pozemkem a pomocí termokamer máme přehled, jestli divoká zvěř v porostu je. Letos jsme zatím zachránili osm srnčat. Pilot označí místo, kde například srnče leží, abychom jej vynesli v rukavicích a v balu trávy mimo sečený porost, kde si ho dospělá srna najde. Obsluha je proškolená, takže ví, jak se zachovat. Ke každému pozemku se chováme speciálně podle lokality, kde se nachází,“ uvedl ředitel podniku.
Do porostů vojtěšek nebo trav vjíždí zemědělci naposledy v září a pak až v květnu následujícího roku. V mezičase nastává období klidu, kdy má zvěř tendence tyto plochy obydlovat. Proto kromě zmíněných metod letos začala agronomka Yvona Hiclová také s pochůzkami se svým psem. Ten v prostoru zanechá pachovou stopu a zvěř se v něm zdržuje méně. Pokud se tam ale přece jen nachází, pes ji dokáže najít, tzv. vystavit. „Jde proti větru a systematicky prohledává celý terén. Když narazí na zvěř, vystaví a počká až přijdu, aby zvěř sám nestresoval. Pak postoupíme ke zvěři. Když je to například bažant, většinou se zvedne a vzletí. Pes zatím zůstává klidný, přivážu ho a ověřím, jestli jsou na místě vajíčka nebo mláďata. A obdobně to probíhá i se srnčím,“ popsala Hiclová. K vyhledávání divoké zvěře jsou vyšlechtění portugalští a maďarští ohaři. Maďarské ohaře využívají i v rámci Školního zemědělského podniku.
Celá seč trvá jeden až dva týdny, probíhá minimálně dvakrát, někdy i čtyřikrát ročně. „Jsme v aridní teplé oblasti, to znamená, že u nás v Žabčicích začínáme zhruba o čtrnáct dní dříve než v ostatních oblastech republiky. Každá seč probíhá takřka po měsíci, když jsou dobré vláhové podmínky, sečeme čtyřikrát, ale zažili jsme i pětkrát za rok,“ uvedl Doležal.
Školní zemědělský podnik obhospodařuje 2265 hektarů zemědělské půdy, z toho 1780 hektarů je půda orná a 230 hektarů trvalé travní porosty.
Kontakt pro bližší informace: Ing. Jakub Doležal, +420 724 186 605, jakub.dolezal@mendelu.cz, ředitel Školního zemědělského podniku Žabčice