S jednotlivými roky se proměňuje skladba migrantů podle zemí, odkud přicházejí. „Jestliže v roce 2015 zhruba půl milionu lidí přišlo do Evropy ze Sýrie, tak dnes už většinu tvoří imigranti ze severní Afriky. Zejména jde o Tunisko, Alžírsko a Maroko. Nejvíce lidí nyní přichází z Tuniska, tato země zažívá politickou krizi spojenou s arabským jarem, které tam před deseti lety začalo,“ uvedl Stojanov.

Mění se i motivace příchozích do Evropy. Před lety, kdy v Sýrii, Iráku a Afghánistánu zuřily občanské války, byla bezpečnost a politická situace v zemi hlavním důvodem pro emigraci. Tyto důvody už mnohdy nahradily jiné. „Válečné konflikty už nejsou latentní. Lidé migrují především z ekonomických a kombinace osobních důvodů. Navíc mladí lidé necítí možnost, že by se ve své zemi mohli uplatnit a něco tam dokázat,“ uvedl Stojanov.

Další vlnu migrace komplikuje situace kolem covidu-19. Většina zemí se uzavírá, takže nově příchozí směřují hlavně do více liberálního Španělska a Itálie, které se stávají klíčovou imigrační zemí. „Covid imigraci významně zpomalil, dostat se do cílových zemí, kterými jsou Německo nebo Francie je čím dál těžší. Ví to i imigranti přes svoje sítě, takže zájem významně klesl. Nyní už nejsou vítaní a s pandemií to platí o to více. Hranice jsou v podstatě zavřené,“ uvedl Stojanov, podle kterého je další vývoj trochu věštěním z křišťálové koule.

„Ve chvíli, kdy bude stále pokračovat pandemická krize a pohyb v Evropě bude omezený, tak se domnívám, že počty migrantů budou klesat nebo stagnovat,“ uvedl Stojanov. Jedním dechem ale upozorňuje na další velké téma, kterým například velký exodus v rámci Sýrii před lety začal, a tím jsou dopady změny klimatu. Lidé přichází o základní zdroje a stěhují se do velkých aglomerací, které na to nejsou připravené.

„Změna klimatu ovlivňuje celý svět a důsledky, jako je zvýšený počet přírodních katastrof a intenzita environmentálních změn, narušují systémy výroby potravin, přírodní ekosystémy, mají dopady na globální i lokální ekonomiky. Změna klimatu transformuje naši planetu, společnost, ekonomiku. Jsme nuceni se tomu přizpůsobovat, ale tam, kde to už není možné, tam nastává proces vysídlení, migrace, pohybu,“ popisuje Stojanov dlouhodobé procesy.

Jako místa, která jsou celosvětově nejvíce ohrožená, zmiňuje kromě Sahelu nízko ležící ostrovy, které jsou negativně ovlivněné zvyšující se hladinou moře. Problémy mají i oblasti delt velkých řek a města na pobřeží moří a oceánů. Podle Stojanova je současná rozvojová pomoc špatně mířená. Pomoc a donoři se často zaměřují na projekty, které mají podpořit setrvání obyvatel v postižených oblastech. Jde však často o omyl, který nefunguje. „Lidé ví sami nejlíp, jestli jsou schopni se ještě adaptovat, nebo už musí odejít. Urbanizované oblasti by měly mít nějaké plány, měly by počítat s migranty, aby nedocházelo k růstu slumů. Měli by mít pro příchozí připravenou infrastrukturu. Časem nezbyde nic jiného, než lidi přemístit i plánovaně,“ míní Stojanov.

Kontakt pro bližší informace: Mgr. et Mgr. Robert Stojanov, Ph.D., robert.stojanov@mendelu.cz
Provozně ekonomická fakulta, Mendelova univerzita

Migrace do Evropy přes Středozemní moře v jednotlivých letech

Zdroj: The United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR)

FOTO: Migranti z Asie na břeclavském nádraží v noci na 1. 9. 2015. Foto: Igor Zehl