Natalia Versal po strastiplné cestě přijela v pátek. Utíkala z vesnice Motyzhyn asi 50 kilometrů západně od Kyjeva, která je aktuálně pod ruskou palbou. Útěk podle jejích slov znamenal každý den rozhodování 50 na 50, zda půjde uniknout, nebo bude lepší zůstat. Jí se to nakonec podařilo a od pátku je v Brně. Sama přitom do té doby v kontaktu s Mendelovou univerzitou nebyla, reagovala ale na vyzvání univerzity adresované na Ukrajinu na partnerské instituce hned v prvních dnech ruské invaze. „Okamžitě jsem odpověděla a je to pro mne velké potěšení, stát se součástí týmu Mendelovy univerzity,“ uvedla Natalia Versal.
Sama si už dnes ani nepamatuje, co po příjezdu do Brna který den dělala. „Celou cestu jsme byli ve stresu. Ale už jsme byli i v uprchlickém centru, kde jsme vyřizovali všechny náležitosti. Pomoc je velice dobře organizovaná, rychlá,“ říká vedkyně, která se zabývala zejména digitalizací obchodu. Sama věří, že českému týmu bude svými zkušenostmi platná. „Všichni lidé z MENDELU jsou nám velice nápomocní a milí. Jsem velice vděčná za českou pomoc Ukrajině,“ uvedla. Od situace ve své zemi se přesto nedokáže odstřihnout. Zprávy o válce sleduje několikrát denně. V zemi zůstal její manžel a rodiče, kteří jsou aktuálně v Mukačevu. „Naše vesnice je okupovaná. Lidé nemají elektrickou energii, nemají co jíst. Známe příběhy velkých měst, jako je Charkov nebo Mariupol, ale máme i řadu malých obcí, které prožívají velkou humanitární katastrofu,“ uvedla Natalia Versal, ke které se přidala v pondělí její dcera Mariia.
Ta přijela z Bratislavy a hledá místo pro další studium. „Hledala jsem univerzitu, která mi bude sedět, kde jsou obory, které mne zajímají. Univerzitu, jejíž vize je podobná s tou mojí a to je důvod, proč jsem tady,“ uvedla Mariia Versal. V Kyjevě studovala sociologii. „Zajímám se ale o všechny společenské vědy i ekonomiku. Mám obory ve svém bakalářském programu, které se týkají ekonomie – například management, ekonomickou sociologii a ráda bych tu studovala,“ uvedla dcera profesorky. V Brně se podle svých slov cítí v bezpečí, lidé jsou příjemní a snaží se pomoci. Rodina tak částečně může vytěsnit některé myšlenky na válku, i když vlastně neví, jestli její dům nedaleko Kyjeva ještě stojí a bude se mít kam vrátit. V současné době totiž nemůže ani kontaktovat sousedy, protože ve válečné zóně mobily nefungují.
Jednou z prvních ukrajinských studentek na MENDELU je Anna Veretelnykova. Pochází z Kyjeva a studovala na Mohyla Academy mezinárodní studia. V Brně je už dva týdny. Na PEF Mendelu nastoupila do programu freemover a absolvuje v angličtině vybrané kurzy. Aktivně se přitom zapojuje do pomoci dalším uprchlíkům přicházejícím na MENDELU. Podobně jako Versalovi bydlí na kolejích. „Je mi osmnáct let a jsem v prvním ročníku, takže pořád ještě trochu hledám, co bych chtěla dělat,“ říká Anna. Před třemi lety byla v České republice jako turistka a už tehdy o studiích u nás přemýšlela. Brno se jí líbí. „Není tak velké jako Praha, tam mne to trochu děsilo to množství lidí a turistů,“ uvedla Kyjevanka. Na své mateřské univerzitě pomáhala zahraničních studentům, k podobné práci ji chce využít i MENDELU. „Jsem otevřená pomáhat Ukrajincům, říci jim, že lidé jsou tu otevření, přátelští. Ta pomoc je pro nás teď důležitá, nemohu ani najít slova jak to popsat,“ uvedla 18letá studentka.
S tím souhlasí i proděkanka PEF Martina Rašticová, která za část pomoci Ukrajincům odpovídá. „Denně mi píše spousta studentů z Ukrajiny. Jejich maily přeposílám i Anně, která s nimi může sdílet svoje zkušenosti a odpovídat na řadu jejich otázek. Přece jen tu byla první,“ dodala proděkanka.
Foto: Na snímku profesorka Natalia Versal s dcerou Mariií.
Fotografie ke stažení zde: