„Kromě časové úpravy lesa, která se používá přes dvě stě roků celoplošně a je kodifikována ve všech právních předpisech, potřebujeme také pracovat s kontrolními metodami hospodářské úpravy lesů,“ uvedl Vrška. Jde o jiné způsoby zjišťování stavu lesa a odvozování následných těžebních možností a výchovu porostů způsobem, který vyhovuje strukturně diferencovaným porostům oproti klasickým monokulturám. Tento postup je pro lesníky náročnější, ale více odpovídá současnému zadání, kdy bude stále složitější zakládat lesy odolné klimatické změně. „V podstatě jde o smíšené lesy, ve kterých ale sousední stromy nejsou stejně silné a vysoké, ale les je různorodý,“ uvedl Vrška.

Obnova lesů podle něj může zjednodušeně probíhat třemi způsoby a velice záleží na tom, jak velký majetek vlastník obhospodařuje a jak je postižen kalamitou. V případě velkého rozsahu kalamity, kdy vznikají plochy v řádu desítek hektarů, se řada ploch obnovuje přirozeně pomocí pionýrských dřevin. Jde o stromy, které snášejí extremitu přírodních podmínek, tedy velké výkyvy teplot mezi dnem a nocí, velké výkyvy vlhkosti v půdě apod. Zároveň se jejich listy rychle rozkládají, takže dovedou znovu rozběhnout přirozený koloběh živin, důležitých pro růst stromů. Tyto dřeviny brzy plodí a šíří se na veliké vzdálenosti, protože mají lehká semena, jde typicky o břízy, topoly, vrby atd. Pionýrské dřeviny vytvoří tzv. náhradní porosty. Lesníci pak pod nimi mohou do deseti let provést podsadbu cílových druhů dřevin, tedy buku, jedle, smrku, javoru. „Podsazené pionýrské porosty postupně rozvolňujeme v horní etáži, tedy v patře pionýrských dřevin a dáváme čím dál větší prostor cílových hospodářským dřevinám, přitom částečný výnos mohou zajistit i pionýrské dřeviny,“ uvedl Vrška.

Druhým způsobem, který se už používá v univerzitních lesích, je kombinovaná obnova, tedy přímá kombinace síje pionýrských dřevin, jejich náletu a přímé výsadby sazenic cílových dřevin. Na větších plochách ve středních polohách je typická například kombinace pruhů smrku, které se střídají s pruhy přirozené obnovy pionýrských dřevin nebo pruhy síjí kombinovaných s výsadbou cílových (převážně listnatých) druhů dřevin. „Smrk je dřevina, která byla kalamitou postižena nejvíce. My ještě chystáme její razantnější omezení, a to více, než je běžné v normálních modelech hospodaření. Pokud na věších kalamitních holinách uděláte pruhy smrku a budete ho intenzivně uvolňovat, tak bude více akcelerovat tloušťkový přírůst než výškový a již cca ve 40 letech bude dosahovat ve spodní polovině kmene kulatinových sortimentů a půjde do předčasné obnovy,“ uvedl Vrška s tím, že dalším důležitým prvkem budoucnosti kalamitních holin je prostorová úprava. „Nechceme přece, aby nám vznikaly nové velké souvislé plochy stejnorodých porostů. Právě rozčleňovacími pásy smrku, který ve 40 letech vytěžíme, si můžeme již od počátku budovat jemnější prostorové uspořádání, na které navazuje i budoucí těžební úprava, která by opět neměla být celoplošná. Problém tedy není o tom, jestli smrk ano nebo ne, ale o tom, jak ho chytře využít“ uvedl Vrška.

Třetí způsob obnovy cílí na menší kalamitní plochy, kde lze aplikovat nejenom předchozí dva způsoby, ale také napřímo provést umělou obnovu lesa cílovými dřevinami. Cílem je nesázet nové monokultury. Ale rozvrhnout si plochu na menší části a kombinovat dřeviny podle toho, jak podmínky každé lokality vyhovují té či oné dřevině. „V našich univerzitních lesích nikde nezalesňujeme jednou dřevinou plochu větší než 0,20 ha. Naším cílem je tvorba druhově a prostorově pestrých smíšených porostů, které budou mít největší šanci přežít i budoucí nástrahy změn klimatu,“ míní Vrška.

Lesníci Mendelovy univerzity v Brně letos díky vhodným podmínkám mohou omezit umělou výsadbu ve prospěch té přirozené a zabývat se zejména výchovnými zásahy tzv. probírkami, kterou v potřebné míře díky kalamitě dělat nemohli. Podle Vršky už neplatí stále opakovaná mantra, že je Česko velkým vývozcem surového kulatého dříví v rámci Evropy. V současnosti jsou v zemi zpracovatelské kapacity na mnohem větší objemy dříví, než byly v devadesátých letech To zvedá ceny kulatiny, protože po kalamitě se těží méně a zpracovatelé – tedy hlavně velké pily – se snaží si udržet dostatečné zásoby na svých skladech.

Lesníci nyní doufají, že od další kalamity si na pár let vydechnou. Vzhledem ke klimatické změně a suchu se ale budou patrně vracet. Podle Vršky se málo mluví například o problémech bukových lesů v polohách do 400 metrů nadmořské výšky, zejména na jižních a jihozápadních expozicích. To jsou polohy, kde dochází k dlouhodobě silnějšímu vysychání půdy. Půdy jsou v létě i večer prohřáté a při dlouhodobém nedostatku srážek buk, který je často pěstován v poměrně velkých hektarových počtech a má malou korunu, postupně chřadne. „Tím se rychle snižuje kvalita dřeva v kmeni a místo toho abychom z něj následně vyrobili např. nábytek nebo parkety a vázali tak dlouhodobě ve dřevě uhlík, tak skončí v palivářském programu a proženeme ho komínem. Na tomto příkladu je vidět, jak je důležité uvažovat o lese a změně klimatu v širších souvislostech,“ dodal Vrška.

Kontakt pro bližší informace: doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr., tel.: 602 794 216, email: tomas.vrska@slpkrtiny.cz