Demografové sledují celkovou naději dožití obyvatel a vztahují ji k roku narození. Češi, kteří se narodili v roce 2000, tak měli celkovou naději dožití 75,1 let, narození v roce 2016 mají naději dožití o čtyři roky vyšší. U mužů a žen však panují rozdíly. „Muži mají vyšší úmrtnostní charakteristiky ve všech věkových kategoriích, a tudíž i rozdílnou naději dožití při narození. V roce 2000 to bylo 71,6 let a v roce 2016 pak 76,2 let. Ženy se dožívají vyššího věku, jejich naděje dožití ve stejném období vzrostla ze 78,5 let na 82,1 let,“ uvedla Dana Hübelová z Ústavu sociálních studií (FRRMS).
Trend stárnutí populace souvisí především s celkovým zlepšováním zdravotní péče ve smyslu včasné diagnostiky, zavádění nových léčebných postupů, technologií a podobně. Přesto si většina Čechů období života ve vyšším věku neužívá v dobrém zdravotním stavu. „Ukazují nám to hodnoty naděje dožití ve zdraví ve věku 65 let, které jsou u nás výrazně horší než u zemí jako je Norsko nebo Švédsko,“ uvedla Hübelová. Ve zdraví po pětašedesátých narozeninách žijí průměrně Češi 8,4 roku a Češky 8,9 roku. Oproti tomu Norové žijí bez zdravotních omezení až 15,4 let a ženy ve Švédsku dokonce 16,6 let.
V České republice podle demografů negativně ovlivňuje ukazatele naděje dožití a zdraví populace nadměrná konzumace alkoholu, kterého ze zemí OECD vypijí Češi nejvíce hned po Litevcích, přičemž asi 600 tisíc Čechů pije rizikově. „Nepříliš dobrá je také situace v případě kouření tabáku, neboť u nás kouří více než pětina obyvatel, přitom například ve skandinávských zemích je tento podíl podstatně nižší (Švédsko 8,7 %, Island 11,0 % nebo Finsko 11,6 %),“ uvedla Hübelová.
Češi také jí málo ovoce a zeleninu. Téměř polovina dotazovaných ve výběrovém šetření „European Health Interview Survey“ uvedla, že tyto potraviny nekonzumuje vůbec. Naproti tomu například v Belgii je takových osob pouze 16,1 %, v Portugalsku nebo Velké Británii jen něco přes 20 %. Tento stav se pak odráží také v hodnotách BMI, podle něhož lze vyčlenit podíl osob s nadváhou a obezitou, kterých je v České republice téměř pětina (18,7 %), podobně jako v Estonsku nebo Maďarsku, zatímco v Itálii tento podíl činí 10,5 % nebo 12,6 % v Norsku.
Kromě zdravotnických intervencí existují i další prokazatelné faktory, které naději dožití a úmrtnost ovlivňují a vytvářejí tzv. nerovnosti ve zdraví. Jedná se například o úroveň dosaženého vzdělání, která současně souvisí s ekonomickou situací jedinců a jejich příjmem, nebo pracovní a environmentální prostředí. Tyto nerovnosti ve zdraví způsobují až několikaleté (mikro)regionální rozdíly v naději dožití mezi bohatšími a chudšími socioekonomickými skupinami. Například lidé s vysokoškolským vzděláním se obecně dožívají vyššího věku a prožívají delší období ve zdraví, neboť disponují větším množstvím finančních prostředků na nákup kvalitních potravin, aktivní trávení volného času, dokáží lépe pracovat s informacemi aj.
Zvyšování naděje dožití mj. působí na stárnutí populace. „To není z demografického pohledu žádným neobvyklým nebo novým jevem. Ve své poměrně dynamické podobě provází zejména nejvyspělejší země již od poloviny minulého století, populaci České republiky o něco později. V posledních letech se změnilo spíše vnímání tohoto fenoménu, které přešlo z odborných kruhů zejména na pole politické,“ dodala Hübelová, podle které je samotný proces stárnutí způsoben souběhem několika demografických jevů, ať už je to nízká míra porodnosti a plodnosti, stabilizace či pokles měr úmrtnosti, rostoucí průměrný věk nebo právě zvyšující se naděje dožití.
Kontakt pro bližší informace: PhDr. Dana Hübelová, Ph.D., Ústav sociálních studií (FRRMS) Dana Hübelová, mail: dana.hubelova@mendelu.cz; tel.: 734 509 405
Ilustrační foto: Pixabay