Násadová vejce se podle potřeby v líhňařských provozovnách skladují čtyři až patnáct, někdy i dvacet dní. Pokud je vajíčko oplozené, už při snesení obsahuje šedesát až osmdesát tisíc buněk nového jedince. Při dlouhodobém skladováním tyto buňky odumírají, a proto klesá líhnivost. „Vejce se skladují při nízkých teplotách, kolem 14 stupňů, aby se zárodky dále nevyvíjely a všechna vejce byla na stejné startovní čáře, až je vložíme do líhně. My se snažíme tento pokles líhnivosti snížit. V průběhu skladování vejce vezmeme ze skladu, zahřejeme, i opakovaně, což vede k tomu, že se buňky embrya začnou množit, a takto zvětšený zárodek je odolnější vůči dlouhodobému skladování. Po krátkodobém zahřátí vejce opět zchladíme,“ popsala postup preinkubace Martina Lichovníková z Ústavu chovu a šlechtění zvířat AF MENDELU.

U rodičů brojlerových kuřat se za mladé považuje hejno ve věku od 25. -30. týdne, na vrcholu snášky je pak hejno ve věku 31 – 45 týdnů. Po 50. týdnu už můžeme hovořit o starším hejnu. Rodiče se chovají standardně do věku 64 týdnů. „Pokud je preinkubace provedena správně, můžeme pokles líhnivosti zmenšit o jednotky procent. My jsme u mladého hejna zlepšili líhnivost díky preinkubaci u 15 dnů skladovaných vajec o čtyři procenta,“ uvedla vědkyně.

Obecné doporučení je zahřívat vejce po krátkou dobu v závislosti na délce skladování vždy po pěti až sedmi dnech na 35 °C po dobu přibližně jedné hodiny. „Zde je potřeba si uvědomit, že buňky embrya se začínají intenzivněji dělit při teplotě nad 20 °C a s rostoucí teplotou se dělí rychleji. Důležitá není tedy jen délka aplikace nejvyšší teploty, ale také samotný průběh zahřívání a zchlazování,“ uvedla Lichovníková. Délku preinkubace je ovšem nutné specifikovat pro různý věk rodičovského hejna. „Z našeho výzkumu vychází, že u mladého hejna je vhodné použít i delší dobu preinkubace, než zmíněnou jednu hodinu na 35 °C. Naproti tomu u staršího hejna měla delší doba preinkubace průkazně negativní vliv na líhnivost. Je tedy potřeba výše uvedené doporučení preinkubace přizpůsobit na míru věku rodičovského hejna,“ popsala výsledky výzkumu Lichovníková.

Při dlouhodobém skladování násadových vajec může nastat několik variant. „Může odumřít embryo a po vložení do líhně se už další dělení buněk ani nenastartuje. Nebo se po vložení do líhně může znovu rozběhnout dělení buněk a další růst embrya, které ale může uhynout díky nižší životaschopnosti už první dny inkubace. Nebo embryo může uhynout i v pozdější fázi vývoje, nejčastěji při klubání se ze skořápky, což je pro kuře velmi namáhavá a energeticky náročná záležitost. A pokud se kuře zdárně vyklube a zvládne všechny předcházející nástrahy, kuřata z dlouho skladovaných vajec jsou méně vitální, a i mírně hůře rostou,“ vyjmenovala možné scénáře vědkyně.

V rodičovských chovech se chovají obě pohlaví zároveň. Rodičovské hejno mívá celkem šest až osm tisíc nosnic a kohoutů, na jednoho kohouta v závislosti na věku hejna připadá osm až deset nosnic. Rodičovské chovy se využívají výhradně na produkci násadových vajec, ze kterých se v líhních líhnou brojlerová kuřata. „Ta se pak vykrmují a jsou to ta kuřata, která si kupujeme v obchodě. Po ukončení produkčního období, tedy v už zmíněném 64. týdnu věku jsou i rodiče poraženi a v obchodech je můžeme najít například jako slepice na polévku,“ přibližuje Lichovníková.

Kontakt pro bližší informace: prof. Ing. Martina Lichovníková, Ph.D., +420 774 477 016, martina.lichovnikova@mendelu.cz, Ústav chovu a šlechtění zvířat AF MENDELU

Foto: archiv Martiny Lichovníkové