„Pracovní trh se bude dramaticky měnit. Odhaduje se, že do roku 2030 zanikne třetina pracovních míst, nahradí je roboti. Sice vzniknou nová místa, ale někteří lidé se možná nebudou chtít rekvalifikovat. Je také pravděpodobné, že přechod bude tak rychlý, že se někteří lidé nebudou schopni tak rychle rekvalifikovat a budou na to potřebovat více času. Je proto potřeba začít přemýšlet, jak nahradit výpadek na straně státního rozpočtu,“ vysvětlil základní důvod úvah Semerád.

Nejvíce ohrožení jsou lidé vykonávající monotónní práci, kterou je možné automatizovat. Podle Semeráda stačí, aby k tomuto kroku přistoupila jedna firma, a ostatní firmy v daném oboru se tomuto trendu budou muset přizpůsobit. Zánik pracovních míst tak nabere velmi rychlé tempo. „Stát přijde o daň z příjmů, o zdravotní a sociální pojištění a naopak bude muset vyplácet podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky. To jsou obrovské peníze,“ poznamenal Semerád.

V každém státě může být rychlost robotizace odlišná, ale zasáhne všechny. I proto je nutné globální řešení a také nepříliš administrativně složité. „Pokud se k tomu přikloní státy G7 a další velké ekonomiky, je šance, že se podaří daň globálně zavést. Pokud ale například Čína nebo USA budou proti, bude to komplikované až nemožné. A je otázka, jak je přesvědčit, protože sankce vytvářejí nerovnost a nepřátelství,“ míní Semerád. Diskuse se už ve světě vedou, ale spíše na lokálních úrovních. Podle Semeráda už o nutnosti zdanění robotů mluvil Bill Gates v roce 2017. „Firmy sice nebudou úplně nadšené, ale víceméně s tím počítají,“ řekl Semerád.

„Zatím neumíme říct, jak takového robota definovat. Nejde totiž jen o roboty, kteří pracují v továrnách. Roboti v podobě umělé inteligence schvalují v bankách půjčky, v marketingu se využívají jako chatboti a velké technologické firmy díky robotům získávají množství dat o uživatelích, které pak marketingově využívají. Bylo by možné je hodnotit podle čipů, mikroprocesorů, objemu paměti, nebo podle toho, jak velké množství lidí při práci robot nahradí,“ vyjmenovává možnosti Semerád.

V úvahu připadá paušální zvýšení daně z příjmu fyzických či právnických osob. „Ale to je administrativně náročné. Další možností je zrušit odpisy u robotů, nebo by se mohla zvýšit DPH na roboty, nebo sazba daně u výrobků produkovaných roboty. My se přikláníme k samostatné dani z robotů,“ řekl Semerád.

Souběžně se zavedením daně by státy měly, Česko nevyjímaje, změnit přístup ke školství tak, aby se lidé chtěli vzdělávat celý život a byli připraveni na to, že mohou změnit několikrát i svůj obor. Navíc nejen v Česku se úbytek pracovních míst potká s dramatickým stárnutím populace, které nabere na intenzitě po roce 2035, kdy do důchodu začnou odcházet „Husákovy děti“. „Když o práci přijdou ještě další tisíce lidí kvůli robotům, zatíží to neúměrně státní rozpočet. Stát bude čelit obrovskému tlaku, aby zajistil důchody, které umožní alespoň důstojné žití. Rozhodně ale nebude možné udržet standard, na který jsou lidé dnes zvyklí,“ doplnil Semerád.

Kontakt pro bližší informace: Ing. et Ing. Pavel Semerád, Ph.D., MBA, Ústav účetnictví a daní PEF MENDELU, pavel.semerad@mendelu.cz, tel.: 731 616 306