Pokud by mělo být zdanění superbohatých účinné, musel by být zaveden jednotný systém zdanění bohatých ve všech zemích v jeden okamžik, aby nebylo možné přesunout bohatství do země s nižší, výhodnější daňovou sazbou, výpočtem daňového základu nebo daňových prázdnin. Vždy existuje populistická varianta, tedy znárodnění části bohatství superboháčů, ale doufejme, že tuto strategii už jsme si historicky vyzkoušeli, a nehodláme ji opakovat. Vraťme se proto k původní myšlence – bohatí budou dobrovolně platit vyšší daně, ale ještě lépe, poskytnou část svého bohatství na projekty výzkumu, vzdělání, zlepšování přístupu k vodě, zalesňování pouští, zlepšení zdravotní péče v rozvojových zemích, což někteří dělají již dnes. Soukromé investice a projekty jsou vždy efektivnější než ty, na něž stát nejdříve vybere daně a pak tyto peníze přerozdělí. Superbohatí by mohli využít své zkušenosti z podnikání na projekty zvyšující životní úroveň především v rozvojových zemích Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Alternativou je financování projektů, které mají velký inovační potenciál, ale jejich autoři nejsou schopní získat finanční prostředky na rozjezd a komercionalizaci svých nápadů kvůli velkému riziku na bankovním ani na kapitálovém trhu. Autorem komentáře je profesor Lubor Lacina z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Kontakt pro bližší informace: Prof. Ing. Lubor Lacina, Ph.D., lubor.lacina@mendelu.cz; tel.: 608 483 615, Ústav financí (PEF). Zakladatel a ředitel think tanku Mendelova evropského centra (mec.mendelu.cz) Celou debatu si můžete přečíst na www.ceskapozice.lidovky.cz