Někdy v průběhu listopadu se dostal Richard Mazúr k informaci, že se 9.12. koná jakási Law Game, která bude mít za cíl na tři hodiny zapojit studenty z různých zemí do problematiky evropského práva. Škarohlíd by se sice mohl ohradit známým faktem, totiž tím, že naše univerzita nemá právnickou fakultu a tím pádem naši studenti nemají na takové hře místo, ale dodatek pozvánky: vyžadovaná pouze základní znalost evropského práva, by ho určitě umlčel. Nicméně by se časem prokázalo – stejně jako to bylo v Richardově případě, že na tom něco bude. Po prvních seznamovacích větách se dozvěděl, že jsou jeho dočasní kolegové skutečně studenti práva, mají všichni nachystané učebnice i zákoníky a tato hra je pro ně způsob jak si ulehčit zkoušku. Richard si oproti tomu v zasedací místnosti nejvyššího patra budovy Q liboval jak je to fajn popovídat si anglicky a to bez papíru či psacích potřeb.

„Zpočátku jsme s krásnou belgičankou a stojicky klidným nizozemcem přemýšleli jak je možné, že ze všech lidí má zpoždění a technické problémy zrovna němec a zda-li pak se to projeví i na časovém rozvrhu hry,“ říká Richard Mazúr. Vše se nicméně rychle vyřešilo a hry začaly s pouhým pětiminutovým zpožděním. „Snažil jsem se něco dělat. Něco užitečného. Po první otázce: „je možné v německu mít polskou firmu která se bude řídit polským právem?“ jsem měl trochu pocit, že škarohlíd měl skutečně pravdu a já se hnal někam kam nepatřím. Snažil jsem se být užitečný. Ke konci první otázky jsem se domníval, že následující otázky nemůžu zvládnout a zároveň si zachovat psychickou stabilitu, popisuje své pocity. Nicméně překvapil sám sebe, když začal objevovat důležité „direktivy“ a citovat pasáže které se zdály být k věci. Jak už tomu tak v současném studentském životě bývá, schopnost vyhledávat na internetu spojená se znalostí angličtiny byla mocným nástrojem a umožnila Richardovi stát se regulerním členem týmu. Instrukce tedy nakonec nelhaly a i člověk který má vlastně znalosti evropského práva nulové se mohl bez potíží zapojit a být v této soutěži plnohodnotným hráčem.

„Organizace byla natolik kvalitní že jsem o ní ani nevěděl. Vše se objevilo ve správný čas na správném místě ve sdíleném „google drive“ souboru o jehož existenci nám dali vědět mailem dopředu. Nakonec jsem se s kolegy rozloučil, naposledy si udělal legraci z německého člena našeho čtyřčlenného týmu a dostal instrukce vyfotit svou znavenou vizáž na sociální síť,“ líčí závěr hry Richard Mazúr. Díky této hře měl možnost setkat se se studenty jiných zemí, procvičit angličtinu, která byla jediným povoleným jazykem hry a hlavně se v relativně krátkém časovém úseku seznámit s několika zásadními problematikami evropských zákonů. „Už zbývá jen počkat na vyhodnocení našich prací a zjistit kdo letos vyhrál. Ať už to bude můj tým nebo ne, určitě si zasoutěžím i příští rok. Zároveň všem angličtinářským nadšencům doporučuji aby udělali totéž!“