Mendelova univerzita v Brně je nejstarší samostatnou vysokou školou svého odborného zaměření v České republice. Jejímu počátku předcházely v roce 1863 snahy o vznik vysokého zemědělského učení na Moravě, které však ztroskotaly na překážkách politického, hospodářského a národnostního rázu. Teprve vznik samostatné Československé republiky umožnil založení školy. Tehdejší Vysoká škola zemědělská v Brně byla zřízena zákonem ze dne 24. července 1919. Zakládací listinu ale nemá.
Listinu, která by měla pro školu zejména pamětní význam, měl škole předat prezident T.G. Masaryk při návštěvě Moravy 9. listopadu 1919. Její zhotovení zadalo pro VŠZ ministerstvo školství na UMPRUM. Listina byla psána na pergamenu, který byl uložen ve zvláštním dřevěném pouzdru. Pro Masarykovo náhlé onemocnění se však návštěva Brna nekonala. Listinu prezident ani nepodepsal a zůstala na UMPRUM až do října 1920, kdy si ji vyžádalo ministerstvo. Rektorátu ji zaslalo až koncem roku 1921, když veškeré pokusy získat prezidentův podpis vyzněly naprázdno.
Vedení VŠZ se s tím nespokojilo. V lednu 1922 se obrátilo opět na ministerstvo, aby dalo vyhotovit novou listinu. Ministerstvo souhlasilo a za dva měsíce putovala listina zpět z Brna do Prahy. Rok se nic nedělo. Poté ministetsvo v přípisu sdělilo, že se prezidentova návštěva v Brně neočekává, a proto další jednání o listině považuje za bezpředmětné. Zájem o listinu na několik let opadl, přestože prezident navštívil Brno ještě několikrát. „Další zpráva o osudu listiny pochází až z 30. let. K další Masarykově návštěvě Brna však již nedošlo. Prezident byl vážně nemocen, v listopadu 1935 se vzdal úřadu a v září 1937 zemřel. Tato okolnost znamenala i definitivní konec snah o získání zakládací listiny nebo její aktualizované varianty. Poslední stopy k zakládací listině vedou zpět do Prahy, již na protektorátní ministerstvo školství. Z prosince 1939 je zachován záznam, že byl veškerý spisový materiál v této věci uložen ad acta. Další osudy zakládací listiny zůstávají zahaleny tajemstvím,“ uvedla Mikovcová.
Příběh zakládací listiny je jedním z mnoha, který nové publikace popisují. Čtenáře zaujmou problémy prvních pedagogů, kteří v Brně neměli kde bydlet. V amatérských podmínkách pracoval i první rektor František Bubák. Neměl sekretáře ani písařku a sám si vedl korespondenci. Až na jaře 1920 nastoupili do jeho kanceláře tajemník a úřednice. Vzhledem k nedostatku bytů profesoři přebývali přímo ve svých kabinetech a spali na slamnících. „Na VŠZ i na ostatní brněnské vysoké školy učitelé trvale dojížděli, a proto dostali přezdívku „vagónoví profesoři“. Auta byla vzácností a cestovalo se hlavně vlakem. Vlaky byly z první světové války rozbité a stále přeplněné a cestující obtěžovaly štěnice,“ uvedla Mikovcová. Rozvrácené poválečné dopravní poměry způsobovaly problémy zejména profesorům působícím ještě na hospodářské akademii v Táboře, kde měli rodiny. Rychlíky nejezdily a cestování osobními vlakyz Tábora do Brna trvalo 12 hodin, protože se 4 hodiny čekalo na přestup v Jihlavě. Na nádražích panoval chaos a řádily tam zlodějské bandy, na něž početně slabá policie vůbec nestačila.
Právě přemístění hospodářské akademie v Táboře do Brna přispělo k zřízení první zemědělsky zaměřené vysoké školy. Řada okolností podle Mikovcové přesvědčivě prokázala, že Brno má optimální podmínky pro umístění školy. Od 1899 bylo sídlem Zemského výzkumného ústavu zemědělského. Bylo zemským hlavním městem, mělo už několika univerzit, bylo střediskem politických i samosprávných úřadůa sídlem kulturních institucí. Současně mělo jedinečné zemědělské zázemí v úrodných oblastech jižní Moravy, vysokou úroveň průmyslu, strategické umístění a výhodné dopravní spojení se všemi místy republiky, zejména se Slovenskem. „Umístění nových vysokých škol mělo napomoci k posílení českého charakteru města Brna s hospodářsky významnou německou menšinou, která vystupovala se svými požadavky.Rozhodující pro umístění VŠZ v Brně sehrála skutečnost, že nová škola měla, na rozdíl od Olomouce, již zajištěno sídlo v Zemském ústavu pro výchovu nevidomých v Brně,“ dodala Mikovcová.
Za sto let dnešní Mendelovu univerzitu v Brně vystudovalo téměř 100.000 studentů. Ve svých počátcích na začátku školního roku 1919/1920 měla škola celkem 182 posluchačů, z nichž bylo 119 řádných a 63 mimořádných. Do 1. ročníku se zapsalo 84 studentů, z nichž 1 byla žena. Do 2. ročníku přišlo k zápisu 98 posluchačů, včetně 1 ženy. Podle národnosti zahájilo studium 168 Čechů, 9 Slováků, 4 Srbové, 1 Slovinka, 1 Němec a 1 Rus. V letním semestru přibyl ještě 1 Bulhar. Co do zemské a státní příslušnosti pocházelo 60 posluchačů z Čech, 104 z Moravy, 4 ze Slezska, 9 ze Slovenska, 5 z Jugoslávie a 1 z Polska. Největší počet příchozích tvořili maturanti středních škol.
Obě knihy o historii školy si budou moci zájemci koupit poprvé na Srazu století, který chystá Mendelova univerzita v Brně ve svém areálu 15. června. Obě publikace, tedy Sto tváří MENDELU a Sto příběhů MENDELU se budou prodávat dohromady, celková cena je 390 Kč.