O každém místě se dá natočit dokument, říká dokumentarista Ivan Stříteský

 

Ivan StříteskýIvan Stříteský je režisér a tvůrce celé řady dokumentů, např. Lednický park vypravuje, Cestou suchých potoků nebo Obrázky z Podyjí. Zároveň je také absolventem Mendelovy univerzity, kde studoval Provoz a ekonomiku zemědělství na PEF. Loni i letos jeho filmy vyhrály na slovenském Agrofilmu, mezinárodním festivalu věnovaném agropotravinářské problematice. V letošním roce se vítězem stal jeho dokument Zdravější krajina. Při studiu na univerzitě začal natáčet v letech 1975 - 1980 a v průběhu své kariéry spolupracoval s řadou vědců i absolventů MENDELU, např. s A. Bučkem, J. Lacinou, P. Maradou, P. Čermákem a řadou dalších. „Spojení s univerzitou mi přijde krásné, potkávám se v krajině s absolventy univerzity, což vždy otevře vrata naší spolupráci, protože se cítíme nějakým způsobem propojení, a to komunikaci výrazně zjednodušuje“, říká tvůrce dokumentů o krajině.

Jak jste se dostal k filmování?

Nektarodárný pás na poli Byl to pro mě koníček už od základní školy. Když mi bylo čtyři až pět, rodiče koupili kameru, ta byla pořád doma, takže nebylo nic jednoduššího, než začít natáčet věci ze života. Tím to začalo. Na gymnáziu jsem pak na školním výletě natočil první větší film o kamzících v Jeseníkách. Byl to zážitek, když se divoké zvíře kouká z patnácti metrů a snaží se vás vytlačit z chodníku, ono je v tom lese přece doma. Od vysoké školy jsem pak začal natáčet dokumenty, na které by se dalo koukat (smích). K těm jsem se dostal v souvislosti s budováním vodního díla Nové Mlýny. Jeli jsme do Velkého Dvora a odtud šli na jih směrem k Pálavě, procházeli jsme úžasnou krajinou Pohořelických rybníků, až jsme se dostali do prostoru střední nádrže Nové Mlýny. Byla to velice pěkná krajina a lužní lesy jsem znal z domova z okolí Olomouce, takže jsem se tam cítil dobře. Tehdy jsem se seznámil s docentem Bučkem, ten mi nabídl výsledky jejich výzkumu pro komentář, pracoval tehdy na geografickém ústavu. Později jsme pokračovali v natáčení námětů, které mi geografové vymysleli.

Takže přírodní a krajinnou tématiku jste si vybíral už od začátku?

Byla to velká inspirace už z doby, kdy jsem byl malý. Když jsem chodil ve volném čase po lesích a loukách s rodiči, byl to takový přirozený námět.

A z čeho čerpáte inspiraci v současnosti? Vybíráte si témata sám?

Náměty se snažím vybírat si sám, člověka to pak víc baví a cítí se za výsledek být víc zodpovědný. Témata přichází samy postupně, mezitím co zpracovávám jedno, vynoří se většinou řada dalších odboček. Přicházejí přirozeně. Kolem nás není nikde místo, které by nebylo ničím zajímavé. Každé má zajímavý geologický vývoj, následuje osidlování rostlinami a zvířaty, a později dochází k ovlivňování člověkem. Právě člověk krajinu poměrně rychle mění, některou více, jinou méně. Každé místo je zajímavé právě pro vývoj a ovlivnění člověkem. V podstatě o každém místě se dá natočit dokument, každopádně příběh musí být zajímavý tak, aby se na něj divák chtěl koukat.

GEODERMA z natáčení dokumentu o půdě

Vyhrál jste slovenský Agrofilm dva roky po sobě, co toto ocenění pro vás znamená?

Každý má z nějakého ocenění radost, je to určitý zdroj energie ve snaze pokračovat. Ale natáčení přináší i další pozitiva. Například dokument Zdravější krajina o agroenvironmentálních klimatických opatřeních umožňuje poznávat se s lidmi, kteří dělají v krajině něco jinak, a rád se s nimi i později znovu potkávám. Obdivuji například, co pan Marada v Šardicích se svým bratrem dokázali v krajině udělat. Ve dvojici dokázali věci, které jsou překvapivé, potřebné a zaujmou, a jsou tak inspirací pro své okolí. Maradovi ukazují cesty, kudy by se mohla krajina vyvíjet jinak. Je to inspirující zejména pro místa s velkými půdními  bloky a ukazuje to, že stačí málo, aby se příroda do krajiny vrátila. Jedná se o změnu, která je možná téměř ze dne na den. Záleží jen na rozhodnutí hospodářů a vlastníků. Doporučuji v katastru Šardic na místě s dobrým rozhledem zažít rozednění, a uvidíte safari zvířat polní krajiny, přírodovědný zážitek kousek od Brna.

Je některý z vašich filmů váš nejoblíbenější?

Každý dokument mám spojený lidmi, kteří jeho vzniku pomáhali, a s každým dokumentem si vybavím určitý obraz, který mi utkvěl v paměti. Když se vracím do krajiny, kde jsem natáčel, snažím se potkat s lidmi, se kterými jsem natáčel, někdy toto setkání připomíná návrat domů. Nejvíc mám ale v paměti asi natáčení v Bílých Karpatech a na Nových Mlýnech pod Pálavou. Rád si vzpomínám i na natáčení s docentem Lacinou ve Ždárských vrších. Dokument Žďárské vrchy – krajina útulná v podstatě nabízí návod, jak zajímavě poznávat a poutavě představovat krajinu.

Pracujete v současnosti na nějakém dalším dokumentu?

Dokončujeme dokument Krajina pro včely, je to inspirující pohled na krajinu očima včelaře. Myslím, že pokud se chce přírodovědec, nebo člověk obecně, dozvědět něco o přírodě konkrétního místa, je nejlepší najít si místního včelaře. Ten totiž musí vědět, co kdy během roku kvete, kam včely zalétají  pít, co bylo důvodem změny jejich chování a podobně. Dokument vznikl na základě článku v časopisu Včelařství, kde jsme hledali lidi, kteří změnili krajinu ve prospěch pastvy včel, a odpovědělo nám mnoho včelařů. Mezi nimi byli například dva agronomové, kteří se snaží na poli pěstovat víc toho, co je pro včely zajímavé, takže zakládají nektarodárné pásy.

Jak hodnotíte současnou ekologickou situaci v České republice?

Pro základní zachování optimismu je důležité vidět v krajině přeměnu k lepšímu. Děje se tady spousta pozitivních věcí. Například jsem při natáčení dokumentu o významu městské zeleně v Brně zjistil, že hned pod soutokem Svratky a Svitavy plují třiceticentimetrové ryby, i v Ponávce ve městě žijí ryby. Takže čistota povrchových vod u nás je na první pohled dobrá. I když vím, že jsem ovlivněný tím, že se potkávám s lidmi, kteří se snaží dělat pro přírodu něco pozitivního a zkouší nové věci, přesto věřím, že se budou tyto tendence rozšiřovat. Navíc příroda si o to sama řekne a dobré příklady táhnou, takže se rozšíří.

Můžete uvést nějaký příklad?

GEODERMA z natáčení dokumentu o půdě Třeba v souvislosti se změnou klimatu dochází k odumírání smrkových monokultur, díky čemuž je jasné, že je nutné zalesnění jinou dřevinnou skladbou, příroda si o to sama říká. Člověk je tvor šikovný, věřím, že si dokáže poradit a dokáže věci dělat jinak než doteď. Nejvíc mě v souvislosti s ekologickou situací mrzí zábor půdy, když je místo půdy všude beton a zástavba, přestává půda plnit svou funkci. Nejen že tak není možné půdu využít k produkci potravin, ale narušuje se tím v krajině například i vodní režim a mikroklima. Půda má větší hodnotu, než jsme si sami ochotni přiznat. A jak se k ní chováme.

Chodíte se ve volném čase odreagovat do přírody nebo i tehdy sháníte inspiraci pro natáčení?

Když jdu ven i jen tak, dívám se kolem sebe, jak krásné je například právě světlo, ale klidně na práci zapomenu a jen se kochám. Rád ve volném čase zajedu třeba na chalupu, kde je na zahradě možnost dělat něco, u čeho vidíte hned za sebou výsledky své práce. Zažít si ten dobrý pocit když vysadíte ovocný strom staré krajové odrůdy a čekáte, kdy poprvé vykvete a zaplodí. Nebo rád vyjedu na kolo, je to ideální dopravní prostředek pro poznávání krajiny přes lidi, kteří v ní žijí. Těší mě potkávat se s lidmi a bavit se s nimi o tom, co dělají. Krajina je pro mě pořád inspirace, kterou kolem sebe hledám. Mám radost z pěkných věcí v krajině, za kterými si dokážu představit práci člověka. Třeba když vidím vedle sebe více plodin na polích, cesty osázené stromy, společná zařízení vzniklá jako výsledek pozemkových úprav, zatravněné pásy, které plní protierozní funkci a podobně. Oceňuji, když někdo žije a funguje s tím, že mu záleží na tom, aby tady mohli hospodařit i budoucí generace.

A jaký máte po těch letech vztah k univerzitě?

Mám to štěstí, že jsem se mohl dívat na krajinu a na život v ní očima mnoha jedinečných lidí z mojí školy, kteří byli ochotni věnovat svůj čas k popularizaci toho, co mají rádi. Za to jim patří velké poděkování. Dá se říct, že jsem v Černých Polích absolvoval jedno řádné studium a další zcela originální vzdělávání navazující. Závěrečnými pracemi byly dokumenty. Výbornou kvalitu absolventů naší školy v rozmanitých funkcích mám možnost poznávat na místech natáčení a při jednání po celé republice. Je radost potkávat se s lidmi plnými energie, kteří mají svoji práci rádi, s lidmi, se kterými divákovi představujeme inspirující příběhy a šíříme dobré zprávy.

 


Studuj MENDELU